Krátké spřáhlo s kinematikou

Kinematika krátkého spřáhla z boku a shora, na rovné koleji a v oblouku

Krátké spřáhlo drží sousední vozy na rovné koleji těsně u sebe, v oblouku ale nechá vzdálenost automaticky vzrůst. Umožňuje to kinematika krátkého spřáhla: malé vedení (normované šachtou NEM 362), tedy drážka, ve které sedí kolík. Na rovné koleji stojí kolík uvnitř, spřáhlo je zasunuté a vozy stojí těsně za sebou. V oblouku se posune ven, spřáhlo se vysune a vzdálenost vzroste přesně o tolik, kolik oblouk vyžaduje.

Vypadá to věrně, je to ale citlivé na malé poloměry a S-oblouky: tam se konce vozů silně vychylují a kinematika se může zaseknout. Rozhodující je směr síly. Při tažení drží vlak kinematiky vysunuté. Při sunutí, třeba z kopce, se stlačí a zaseknou se v zasunuté poloze; kde se zakřivení skokově mění, nemohou se pak vysunout naráz a první vůz je vytlačen z koleje (pravidlo kontroly „Změna zakřivení v klesání“). Dlouhá vozidla s krátkým spřáhlem proto potřebují větší poloměry a mezipřímé než vozidla s pevným spřáhlem.